DNES VÁM POVÍM JEDEN OSOBNÍ PŘÍBĚH


Měla jsem bratra. Už nemám.

A nemám s ním pořádnou fotku. Žádnou, na které jsme oba společně, ani hezkou, kde by byl on sám. Naše poslední pěkná fotka má přes 10 let a to je strašně dlouhá doba. Zásadně se totiž nechtěl fotit. Ani mnou, ani nikým jiným.

Trochu paradox, že? Život zamíchal kartami a já nemám jediný kloudný snímek, který bych mohla ukazovat svým dětem. Neuvidí, jak vypadal jejich strejda.


Hodně rodin to má tak, že se nechají vyfotit třeba na svatbě a pak už nic. Proto tak ráda fotím rodinná setkání. V tu chvíli to pro mě není “jen” práce. Uvědomuji si, že je to zápis do vašeho alba života. Abyste v ruce měli hmatatelnou vzpomínku (a taky viděli, jak vypadají dobré barvy), nechávám fotky tisknout.

A aby vaše vzpomínky byly uchovány ještě lépe, rozšířila jsem nabídku o fotoknihy. Moc dobře totiž vím, jak těžké je hezkou fotoknihu vytvořit. A taky vím, že ne vždy máte v rozpočtu adekvátní částku. Proto nabízím varianty Fotosetkání. Tištěnou, s fotoknihou i minimalistickou verzi v podobě digitálního předání. 


Nebojte se přijít na rodinné focení s babičkou a dědou, a užít si to. Vezměte je na zmrzku, na piknik, nebo na jinou rodinnou sešlost. Nechte si udělat fotoknihy, nebo vyvolejte fotky a udělejte si album sami. Vždycky tu bude někdo, kdo to náramně ocení. Fakt.


Nebuďte jako já. Kovářova kobyla, která chodí bosa.